A tým vstupil vítězně do 2. ligy v neděli 2.11. na pražské OÁZE pod vedením Jiřího Krátkého.
Z utkání vznikly souběžně dva zápisy, předsedy klubu a kapitána.

Nejprve globální pohled předsedy klubu na vítězný zápas

První vyhrání určitě nic nekazí
Oáza A – GROP A 3,5:4,5

Pocem, kam deš   aneb „nakonec lehce“J
Hrdinou číšník Umanec
Černými jen bodík
Nakonec jsme se prosadili přes mladé usmrkance na 5.-6. desce
Když se nevyhraje vzadu, tak se musí vyhrát vepředu, jinak se to nevyhraje (tautologie)

Velice chválím hráče za zodpovědný přístup k zápasu. Sešli jsme se včas, nikdo nebyl pod vlivem alkoholu. Nikdo také nehrál „velkošachy“, ale naopak klidné týmové partie, s tím, že jsme lepší a musíme se prosadit. Hráči se dokonce připravovali na soupeře, což přece jen z nižších soutěží neznáme.
Děkuji také Jirkovi, který to vše zodpovědně odkapitánoval, zorganizoval a dokormidloval.
V hrací místnosti se ukázali i všichni Partneři klubu a Význační členové, doplnění o Michala Špačka s dětmi (celkem 11 osob).
I rozhodčí Krejnický byl na úrovni oproti ing. Jakušovi, který nás obvykle „píská“ v přeboru.

Tradiční Jirkova latinu, že Přebor je těžší než II. liga, bych si dovolil poopravit. Není tomu tak.
Když jsme se v přízemí scházeli, měl jsem pocit, že jsme silní jako prase. Ale soupeř se nám v mnoha partiích vyrovnal. S Vedralem, Čmikem i Hollany jsme hrávali úspěšně i o dvě soutěže níž (já s Jirkou Krátkým), ale problém je, že od té doby mají oni o 100 bodů víc a stále se zlepšují. Z extraligy jim přijel Svoboda na 1. desku a tak měla partie na jedničce průměrný rating k 2500 bodů.

GROP A je papírovým favoritem soutěže s průměrným ratingem základní sestavy přes 2300. To se obvykle nedokazuje snadno a první zápas byl tohoto faktu ztělesněním.
Začátek vypadal v pohodě. Bílými získal trvalou poziční výhodu Honza Šuráň i Radek Londýn. Pavel Postupa stál pěkně, Filip Umanec také držel plus s ovládnutím centra a černými jsme nikde neměli fatální problémy. Měl jsem pocit, že při první časové kontrole se to začne sypat a v klidu vyhrajeme – jak to tak se slabšími soupeři bývá.

Ale to jsem se velmi mýlil. Vasil Tričkov sice ještě zatroubil do útoku Jxe4, ale pak se to trochu zmrvilo:

Mirek Jurásek (7.) stál černými pod tlakem, nicméně zdravě vyklidil „katalánskou“ diagonálu a zdálo se, že přes drobné taktiky – mu nehrozí žádné fatální problémy. Partie dospěla do koncovky D+V+S, kde mi přišlo, že to Mirek přecenil a lámal to na výhru v pozici, která na to nebyla. Soupeř neměl slabiny (Mirek izoláka na c5 a horšího střelce) a možná nabídka remízy či hledání remízových konstelací – bylo to pravé. I běžící čas ukazoval, že Mirek hledá tahy. Hrozby soupeř v klidu pokryl a najednou to bylo ještě horší. Nakonec soupeř vyměnil dámy a zasadil hnusný direkt. 1:0

Radek Londýn (4.) získal ze zahájení dvojici střelců a partie se po výměně dam v Karpovově stylu převalovala na prvních třech řadách. Bojovalo se o každé políčko. Pozici jsem moc nerozuměl, když se mi zdálo, že teď už to bude Radek těžko vyhrávat – najednou soupeř dává kvalitu za pár pěšců k tomu. Nevím, jestli musel nebo to sám vymyslel – ale i takhle mi to přišlo ještě pěkně těžké na vyhrání a kdejaké vidle hrozící leckde. Ale partie pak už zas tak dlouho netrvala. Výborně 1:1

Remízky připsali Vasil, Akaki a Pavel Postupa:

Vasil Tričkov (3.) odehrál asi nejlepší černé z naší čtveřice. Nechal krále dlouho v centru a dámskými pěšci vyrazil ke krytu bílého krále. Pozice vypadala dost rezultativně. Pak přichází „oběť“ černého Jxe4, což byl hezký tah (pokud tedy fritz neukáže, že to byla blbost – ale jako lidsky se mi to líbiloJ), který otupil nástup bílého na královském křídle a za dvě lehké figury získal věž a důležitého centrálního pěšce. Tady jsem měl pocit, že stojíme mezi 0,5 a celým bodem, zvlášť poté, co se černí pěšci pohnuli vpřed. Partie zamířila do koncovky a včil – už se hraje rovná věžovka. Ani nevím, co se stalo. Remis

Akaki (5.) hrál principiální variantu, kde oddílový teoretik ing. Krátký uvádí Se6 s případným dvojpěšcem černého ovládajícím v centru vše. Akaki tento tah odložil a ztratil tím nějaké tempo možná. Nicméně pozice byla bez dam stejně dost poziční. Akaki stál, jak je jeho zvykem pevně a bez slabin, nicméně ani chvíli se mu nepodařilo partii převážit a byl to spíš on, kdo musel hrát přesně. Mladý soupeř hrál zdravé šachy a pozice se zjednodušila. Akaki měl dost „doprcanou“ pěšcovou strukturu, ale zase z jeho blbého střelce se stal docela silný a koncovka J vs. S se asi ani za jednu stranu nedala vyhrávat (prohrávat určitě).

Pavel Postupa (8.) rozehrál zahájení pěkně, vypadalo to, že má výhodu. Pak nevím, jestli ztratil nit nebo to hrál soupeř tak dobře, ale situace na desce se začalo vyrovnávat, soupeř postoupil na dámském křídle a by to tvrdý boj při plné šachovnici figur. Pavel asi viděl Mirkův osud a tětivu nepřepnul – zlatý půlbod v konečném účtování.

Robert Cvek (1.) je po IGM Hortovi druhým velmistrem nastupujícím za klub. Většinou se jim moc nedaří J a ani dnešek nebyl výjimkou. Soupeř nebyl žádné ořezávátko a hrál to dobře. Robert sice získal pěšce c4 a udržel ho, bílý však měl rozhodně poziční kompenzaci, tlačil střelcem z g2 a nebylo to jednoduché. Pak jsem měl pocit, že Robert hraje dobře a pozici pomaličku vylepšuje a že je to spíš bílý, kdo to jedním tahem může rychle zkazit a bude se pak hrát na jednu branku. V jednu chvíli (patrně) mohl bílý získat pěšce zpět (Vxd8 Jxb5 Vxb5), ale buď to nešlo nebo chtěl víc a hrál e5. Pak bílý nějak vyhrál, ale to už jsem v místnosti nebyl (jel jsem na dceru na házenou). Prohráváme

Naštěstí Honza Šuráň (2.)  předvedl partii z jednoho kusu. Získal tlak na opožděného pěšce d6, měl dvojici střelců a pomalu výhodu stupňoval. Dost jsem se bál, že soupeř pěšce nějak šikovně odevzdá a bude se hrát ještě 4 hodiny nějaká koncovka těžkých figur. Ale Honza taky poměrně rychle pak vyhrál. A je to 3,5:3,5

A rozhoduje Filip Umanec (6.). V zahájení soupeře přitlačil a drží předsunuté centrum. Pak se o mě pokusily mdloby, neb soupeř bere koně Jf6xd5 a zároveň napadá střelcem z g7 věž na c3 – říkám si hm, tak to je buď figura nebo věž v prdeli – to je snad zlej sen. Naštěstí to je dobrej sen, protože jedna z černých věží už na šachovnici není – tj. je to kvalita k dobru, ovšem za dva centrální pěšce. Pak přišla fáze partie, kde se ukázal lepší náš hráč a soupeř lehkými figurami nic nevytvořil, pěšci nepostoupil a naopak vyměnil jeden pár střelců, což se mi zdálo, že je určitě pro bílého pohodlnější (minimálně těžko prohraje). Závěr partie jsem neviděl, prý to byly ještě hrozné nervy, ale „nakonec lehce“J 3,5:4,5 což je cenná výhra pro další průběh soutěže.
Lepší než vyhrát 6,5:1,5 a jet namistrovaný do Jihlavy.

Václav Klaus